Volba mezi samonivelační stěrkou a klasickým vyrovnáním podlahy závisí na několika faktorech, které je nutné posoudit ještě před samotným nákupem materiálu. Samonivelační stěrka je tekutá směs, která se po nalití sama rozlije a vytvoří rovný povrch. Klasické vyrovnání zahrnuje cementové potěry, vyrovnávací desky nebo dřevěné podkladní vrstvy, které se pokládají ručně a vyžadují přesné měření a postupné vrstvení. Rozhodnutí tedy není jen o ceně, ale především o stavu podkladu, jeho rovinatosti a dalším využití místnosti.

Samonivelační stěrku je vhodné zvolit v případě, kdy je původní podlaha jen mírně nerovná, například do pěti milimetrů na dva metry. Typicky jde o betonové desky, staré dlažby nebo podlahy po odstranění krytiny, které mají jen drobné výmoly a výškové rozdíly. V takové situaci stačí stěrku naředit podle návodu, nalít a nechat roztéct. Výhodou je rychlost – pochozí bývá už za několik hodin a plně vytvrzená do dvou dnů. Pokud si nejste jisti, jaký typ podkladu ještě zvládne samonivelační vrstva, na auto-interiery.cz najdete přehledné srovnání, které vám pomůže vyhnout se zbytečným chybám. Stěrka se nehodí tam, kde podklad pruží, kde je vlhkost nebo kde je potřeba zvýšit podlahu o více než tři centimetry.

Klasické vyrovnání podlahy je naopak lepší volbou u velkých nerovností, u podlah s výškovým rozdílem nad jeden centimetr, u místností s vysokým zatížením, jako jsou dílny nebo garáže, a také tam, kde je nutné vytvořit spád kvůli odtoku. Cementový potěr nebo suchý podlahový systém lépe snáší vlhkost, mechanické otřesy i teplotní změny. Nevýhodou je delší doba realizace, vyšší hmotnost a nutnost přesné práce. Samonivelační stěrka se naopak nehodí do prostor, kde hrozí praskání podkladu, nebo tam, kde by se měnila výška podlahy vůči okolním místnostem.

Před konečným rozhodnutím je vhodné změřit rovinatost podlahy dvoumetrovou latí a klínovými měrkami. Zjistíte tak maximální odchylku, a tím i to, zda stačí samonivelační vrstva, nebo je nutné přistoupit k těžšímu vyrovnání. Zvažte také druh finální krytiny – plovoucí podlaha vyžaduje menší rovinnost než velkoformátová dlažba. Pokud si nejste jisti, poraďte se s odborníkem nebo si prostudujte zkušenosti jiných. Špatně zvolený postup se totiž projeví až po položení krytiny, kdy už je oprava drahá a zdlouhavá.