Vodní kámen v koupelně vzniká neustále – stačí, když po sprše necháte kapky vody uschnout na kachličkách nebo na baterii. Není to špína v pravém slova smyslu, ale minerální usazeniny, které se drží tvrdošíjněji než běžný prach. Mnoho lidí sahá po silných přípravcích s chlorem nebo kyselinou, protože věří, že jen ty dokážou kámen rozpustit. Opak je pravdou. Agresivní chemie sice zabere rychle, ale ničí povrchy, leptá spáry a její výpary dráždí dýchací cesty. Existuje přitom řada účinných postupů, které zvládnou vodní kámen odstranit šetrně a levně.

Základem je ocet a jedlá soda. Ocet obsahuje kyselinu octovou, která minerální usazeniny rozpouští, soda zase působí jako jemný abraziv a zároveň neutralizuje zápach. Na kohoutky a sprchové hlavice stačí ocet nalít do sáčku, připevnit ho gumičkou přes trysku a nechat působit přes noc. Ráno stačí opláchnout a vodní kámen zmizí. Na kachličky a vanu použijte pastu ze sody a vody, naneste ji na houbičku a krouživými pohyby vyčistěte povrch. Pokud chcete mít jistotu, že nic nezkazíte, inspirujte se osvědčenými domácími čisticími prostředky z octa a sody, které se dají namíchat během chvilky a vyjdou na pár korun.

U tvrdošíjných usazenin na sprchovém koutu pomůže teplá voda s octem v poměru jedna ku jedné. Roztok nastříkejte na sklo, nechte deset minut působit a poté setřete stěrkou. Nepoužívejte octový roztok na mramor nebo vápenec – kyselina by povrch narušila. Na spáry mezi kachličkami je nejlepší soda s trochou citronové šťávy, která vytvoří šumivou reakci a mechanicky uvolní nečistoty. Škrabku na sklo používejte vždy pod úhlem, nikdy ne na suchý povrch, jinak riskujete škrábance.

Po vyčištění je důležité povrchy osušit, ideálně stěrkou nebo utěrkou z mikrovlákna. Právě zbytková voda je živnou půdou pro nový vodní kámen. Pravidelná údržba jednou týdně zabere pár minut a udrží koupelnu bez usazenin dlouhodobě. Pokud máte tvrdou vodu, zvažte instalaci filtru nebo alespoň častější stírání. Chemii tak můžete z koupelny úplně vyřadit a nahradit ji tím, co už máte doma.